Inscenace: Antigona
Sofoklova Antigona v překladu Ferdinanda Stiebitze a úpravě Jitky Vrbkové.
(viz publikace s. 170)
“Antigona byla prubířským kamenem: lze s dospívajícími herci s DS udělat interpretační divadlo postavené na verších? Odpověď ano či ne by nebyla dostačující. Správné odpovědi jsou:
- Ano, a to i s těmi herci, jejichž mluvní schopnosti jsou minimální.
- Ano, a to tak, že herci s DS, i ti, kteří nemluví, plně rozumí tomu, co hrají.
- Ano, a to tak, že se herci s DS výrazně podílí na interpretaci textu.
Inscenací Antigona jsme usilovali o dosažení třetí fáze herectví — tedy herectví postav, což se nám s některými z nich podařilo. Současně jsme ale na něm netrvali, pokud na to herec nebyl zralý. Takoví herci nebyli z inscenace vyloučeni, ale naopak přispívají svým herectvím (první nebo druhé fáze) k rozmanitějším uměleckým prostředkům a vrstevnatějšímu výsledku.
Divadla s herci s postižením bývají někdy a priori považována za divadla politická, komunitní, divadla utlačovaných aj., nebo se řadí do kategorie terapií pro lidi s postižením. Na příkladu Antigony jsme si ukázali, jak lze těžit z charakteristik jednotlivých herců, a naopak jak pracovat s problémovými momenty, které logicky vznikají. Důležité je si uvědomit, že obojí (silná i problémová místa) mají i spoluherci bez handicapu, pouze to není tak viditelné. Antigona vznikala v rovnocenném dialogu, kdy jsme doplňovali jeden druhého. Nemůže se mluvit o „integračním divadle“, protože není zřejmé, kdo je vlastně kam integrován: herec s DS mezi herce bez handicapu, nebo obráceně?
Mluvit o hercích s DS jen v souvislosti s tím, jak dokonale se zvládli naučit verše, by bylo velmi zploštělé. Vnášejí do inscenace nové tematické vrstvy či vytahují do popředí / zdůrazňují ty, které bývají upozaďovány. Stejně tak se podílejí na (často) netradičním režijně-hereckém zpracování jednotlivých situací.
Antigona Divadla Aldente je průsečíkem životních zkušeností a osobního pohledu na svět každého z týmu, nehledě na jejich věk či postižení. Jen tento dialog může vytvořit něco, co bude přesahovat každého z nás.”
Medailon inscenace
TA ČR 2019–2021
Umělecký výzkum tvorby divadelních inscenací s herci s Downovým syndromem jako účinného prostředku sociální inkluze.
Společný výzkumný projekt DF JAMU a Divadla Aldente.
KONCEPT PROJEKTU
Pravidelně rozvíjíme divadelní předpoklady dětí a mladých lidí s Downovým syndromem na workshopech. Tréninky ústí v tvorbu inscenací s profesionálními divadelníky. V rámci projektu vznikly tři inscenace, přičemž každá další zvyšuje nároky na uvědomělou uměleckou tvorbu. Součástí projektu jsou výzkumné rozhovory s diváky.
Na řešení projektu a výsledné zprávě se podílí psycholog a speciální pedagog. Ti pojmenovávají účinek divadelní tvorby jak na herce, tak na diváky většinové společnosti. Vzniká zpráva uměleckého výzkumu, kde analyzujeme vznik jednotlivých inscenací v kontextu dosavadních domácích i světových zkušeností s tímto typem divadla. Současně v ní navrhujeme vhodné metodologické postupy využitelné zejména těmi, kdo pracují s lidmi s postižením a pomáhají jejich inkluzi do většinové společnosti.
Výzkum byl realizován v letech 2019–2021 na Divadelní fakultě JAMU v rámci programu na podporu aplikovaného společenskovědního a humanitního výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ÉTA Technologické agentury ČR.